Doslov
Během necelých dvou let vycházejí „Možnosti transcendence“ ve dvou vydáních a v anglickém překladu. Široký zájem a ohlas dokazuje, že tyto myšlenky zasáhly něco velmi živého. Ale kdyby zůstalo jen při tom, bylo by to málo.
Přítomnost absolutní transcendence v lidském žití předpokládá čin a potom teprve umožňuje reflexi: čin, jenž nic nepřipisuje sobě, jenž je ryzí oddanost; pro nás je však výzvou a svědectvím.
Vyzývá nás, abychom nezoufali nad tisíci drobných, nedokončených a opuštěných pokusů, malomocných vzepětí, toužebných a úzkostných a v úzkosti zalknutých vzmachů srdce a vůle, končících v nejlepším případě v nějaké transcendenci pouze nitrosvětsky relativní, jež však nedovede uhasit jiskry žhavé pod popelem.
Dosvědčuje však také, že kdosi pronikl již na druhý břeh, právě tam, kam ukazovala drobná světla našeho svědomí a našich snů a mizela ve tmě; že někdo objevil novou zemi pro nás právě tam, kde jsme si nedovedli představit nic než prázdnotu a ztroskotání; že absolutní Transcendence je možná a přichází nám láskyplně vstříc.
Nyní naše situace již nikdy nemůže být taková, jak byla předtím. Zoufalství už není dovoleno.
Svobodný čin může být pochopen a přijat pouze ve svobodě. Světlo ducha se zjevuje jen víře. Kdo jde druhý, jde snadněji; ale není zbaven nutnosti dát v sázku sebe. Jistotu si může získat pouze každý sám. Neboť od člověka k člověku je vzdálenost jako od hvězdy k hvězdě. Ale všichni kroužíme kolem téhož Slunce. A těšíme se v záři svých spoluputovníků.
Karel Říha SJ
