Teologické texty inspirují dál
Katolický týdeník, 2016, 16, s. 6
Na sklonku loňského roku ukončily svou téměř čtyřicetiletou činnost Teologické texty založené teologem Otou Mádrem. Blíže o samizdatové historii a poslání tohoto periodika hovoříme s JOLANOU POLÁKOVOU, která časopis vedla v posledních deseti letech.
Teologické texty (TT) vycházely od roku 1978. Co stálo u jejich zrodu a jaký si vůbec vytkly cíl?
To je taková trochu opožděná otázka. Myslím si, že už někdy během prvního dvacetiletí po Sametové revoluci měla být Katolickým týdeníkem adresována přímo zakladateli a prvnímu šéfredaktorovi TT Oto Mádrovi. Ale nestalo-li se tak, samozřejmě mu dáme slovo dnes. Budu citovat úryvek z rozhovoru v diplomové práci Tomáše Podivínského z roku 1992: „Snažil jsem se překlenout propast náboženské izolace a připravovat se na volnější časy, aby lidé byli vyzbrojeni – pro pastoraci, pro apoštolát, pro sebe samé. Jak dobré, důležité, hodnotné nebo úspěšné to bylo – nevím. Já jsem to viděl tak, že tohle byl důležitý úsek našeho boje o svobodu a především o život. Protože křesťan, který se modlí a věří a který je věrný Pánu Bohu – ten je takříkajíc neprůstřelný, s tím si ideologie neporadí. Křesťan, který je ještě k tomu vzdělaný, je nebezpečnější, protože může bořit modly ideologie a být oporou i pro ostatní. Jako kvas v těstě. A o to šlo. Ale protože vzdělání samo o sobě je málo, v Teologických textech byl vždycky přítomný i spirituální rys. Aby to byla živá teologie, pokoncilní dialog bratří a sester v Kristu, se schopností žít svorně i při názorových odstínech a různých darech. Aby se všichni sešli a mohli se domluvit. Přečíst číslo Textů s vědomím: To jsem rád, že jsem křesťan.“
S jakým nákladem původně začaly vycházet a jak se vůbec dostávaly ke čtenářům?
Opět dejme slovo nejpovolanějšímu. Cituji z téhož zdroje: „Počet vydaných exemplářů byl různý, ale neustále rostl. V posledních letech jsme sami vyráběli kolem 1500 kusů, dál se ještě opisovalo na Moravě i jinde – stovky kusů lidé opisovali ručně na stroji –, takže číslo mohlo mít až 3000 výtisků. Tím se Teologické texty staly patrně nejpočetnějším samizdatem v historii české samizdatové literatury.“
A z diplomové práce Zdeňka Stodůlky z roku 2000: „Zásilky časopisů šly tajně přes jedince do diecézí a různých středisek. Distribuce neprobíhala ideálně, protože starší kněží na to takzvaně neměli nervy a také se právem báli provokace. Přesto se distribuce vcelku dařila, StB o ní všechno nevěděla.“
Byla jste u jejich počátků, nebo kdy jste se s Texty potkala poprvé?
Spolupracovala jsem od počátku, ale v samizdatu jen jako lektorka či recenzentka takových textů, které souvisely s mou profesí, jíž je filosofie. Občas jsem v Teologických textech publikovala.
Kdo všechno utvářel jejich podobu, kromě Oty Mádra? Existovalo něco jako redakční rada či poradní okruh?
V době pronásledování byla nějaká systematická spolupráce s pevně daným okruhem poradců nerealizovatelná. Ale mělo to i svá zvláštní pozitiva: V nejširším smyslu tvořili redakční radu jednak všichni čtenáři, jejichž ohlasy se dostávaly do redakce přes distributory, a také zahraniční přátelé, kteří pro nás předpláceli německé, rakouské, francouzské, švýcarské a belgické teologické časopisy a posílali knihy.
Jak jste získávali autorské texty? Neměli lidé strach v samizdatu publikovat, nebo tak činili pod šiframi?
Mnoho odborníků nesmělo tehdy publikovat veřejně, takže pod šiframi nebo pseudonymy rádi přispívali do samizdatu.
Až do pádu komunismu musely Texty vycházet neveřejně. Kolik lidí se kolem toho pohybovalo? Kdo je psal na stroji, kde se tiskly, kdo distribuoval?
Počet všech zúčastněných zná jenom Bůh, protože Teologické texty byly šířeny a dále množeny a ještě dál šířeny nesystematicky a utajeně. Z bezpečnostních důvodů jsme se všichni snažili „nevědět“. Ale hlavní spolupracovníci redakce jsou dobře známi: překladatelé Miloš Voplakal a Karel Šprunk, písařka a tiskařka (na ručním cyklostylu) Květa Kuželová, distributoři Vladimír Fučík, Adolf Rázek a Michal Holeček.
V roce 1990 vstoupil časopis do veřejného prostoru jako dvouměsíčník s nákladem 7000 výtisků. Změnilo se nějak zaměření Textů s ohledem na novou dobu?
Příliš ne. Dodnes je třeba překonávat českou katolickou izolovanost – do které se však naše církev dostává už sama, vlastním přičiněním. Podstatně to souvisí s problémem křesťansky odpovědného naplňování její nezadatelné svobody slova, a tím i s úrovní její pravdivé sebereflexe a vnitřní i vnější komunikace. V této oblasti lehce zaostáváme nejen za evropskými, ale i jinými regionálními církvemi.
Stále pro nás platí hodnocení Oto Mádra, jímž v roce 2007 reagoval na vaši otázku týkající se „nezdravých katolických identit“, kterou jste mu položil během rozhovoru publikovaného v jeho knize V zápasech za Boží věc. Tehdy vám svým pronikavě stručným a jasným způsobem řekl: „,Nezdravé katolické identityʻ jsou nepravdivé. Nevidí trám ve svém oku.“
Ve stejném smyslu se i v letošním 9. čísle Katolického týdeníku vyjadřuje současný opat novodvorských trapistů Samuel Lauras: „Kdybychom nebyli schopni vidět slabosti, chyby a nedostatky v našich vlastních domech, kdybychom o nich neuměli mluvit, a tedy i reagovat na ně, brzdili bychom působení milosti a smrt by se pustila do díla.“
To nám velmi zřetelně potvrzuje především naše vlastní každodenní zkušenost. Ignorování zpětných vazeb je ve svém důsledku sebedestruktivní. Spolehlivě nás přivádí k umrtvující izolaci. Teologické texty se proto i ve svém polistopadovém období programově snažily vytvářet férově otevřený komunikační prostor pro svobodný a zralý dialog.
Pamatujete si na nějaká témata či problematiku pojednanou v Textech, které rozvířily polemiku nebo byly živě diskutovány?
V samizdatových TT to byl například problém teologického hodnocení Jana Husa po známém průlomovém článku polského historika a filosofa Stefana Swieżawského. Průběžně se pochopitelně diskutovalo o pastoračních a etických záležitostech spojených s postupným obeznamováním českých katolíků s pokoncilním myšlením.
Tematickými okruhy, o nichž se vedla debata po přechodu TT k veřejnému vydávání, byly například otázky vztahu mezi křesťanstvím a politikou, mezi teologií a přírodními vědami, mezi křesťanstvím a islámem, nebo také mezi křesťanskou etikou a současnou správou českých církevních záležitostí. Ovšem celkový dialogicky nabitý obsah toho, co Teologické texty v obou svých fázích přinášely, je daleko bohatší, hlubší, zásadnější a soustavnější než všechny tyto v dílčích diskusích probírané otázky.
Proč vlastně Teologické texty skončily?
Dovršily své poslání. Doporučuji čtenářům, aby to pochopili samostatně – tím, že budou Teologické texty číst a budou se snažit v nich dopátrat poselství, jímž chce do naší historické situace promluvit Ten, jemuž redakce s trvalou vnímavostí sloužila a slouží. Teologické texty jsou především jeho dílo a jeho výzva – kterou pro vnímavé lidi určitě není třeba opakovat donekonečna...
Pro všechny zájemce o toto periodikum a teologické otázky doplňme, že Teologické texty zůstávají na internetu, mají svoji webovou stránku (www.teologicketexty.cz). Co tam čtenář najde?
Takříkajíc všechno. Sedmatřicet ročníků (včetně samizdatových), 147 tematických čísel. S autorským rejstříkem, s fulltextovým vyhledáváním. Chcete-li, čtěte – a stahujte, sdílejte – a určitě přemýšlejte a meditujte.
(pau)
